Etologie se zabývá základními prvky chování živočichů. Studuje, jak chování ovlivňuje metabolismus (chování podmíněné metabolismem), jak se brání před predátory (ochranné chování), jak se uklidňují a opečovávají (komfortní chování), rozmnožují (rozmnožovací) či socializují (sociální). Studuje ale také periodicitu chování, ale i komunikaci s jinými příslušníky svého druhu, či také jak se živočich učí a jak si pamatuje.
Pozorování zvířat bylo již pro naše prapředky předpokladem pro přežití. Lovci sledovali svou kořist, aby našli vhodnou příležitost zvíře ulovit. Později se člověk pokusil zvířata domestikovat, a potřeboval tedy ještě důkladněji sledovat živočichy a jak se chovají. S příchodem literatury získal člověk potřebu o zvířatech psát, a tak vznikly kupříkladu Ezopovy bajky.
Jedny z prvních “vědečtějších” záznamů můžeme najít v Aristotelových dílech, ve kterých popisoval vlastní pozorování, ale také informace získané od rybářů, lovců či pastýřů. Můžeme ho tedy považovat za jednoho z prvních etologů.
Základy etologie položil Alfred Brehm (1829 - 1884) ve své knize Život zvířat. S rozvojem etologie se, podobně jako u psychologie, utvořily směry, ve kterých probíhal výzkum a které ovlivňovaly smýšlení jejích představitelů:
Za zakladatele české etologie je považován Zdeněk Veselovský (1928 - 2006).
Nejběžnější metodou výzkumu je přímé pozorování v přírodě. Etolog si zaznamenává údaje do etogramu, tabulky, do které zaznamenává údaje o prostředí, živočichovi a chování. Pozorování lze ale také provádět nepřímo záznamy či značkováním prostředí a pozorováním vlivu chování na značkách.
Chování živočichů lze ale také pozorovat v zajetí, ať už pozorováním jedinců volně ve výběhu, nebo přímo pomocí experimentů, modelových simulací či nasazením atrap do blízkosti jedinců sledovaného druhu.