Seminář z biologie


Etologie

Etologie se zabývá základními prvky chování živočichů. Studuje, jak chování ovlivňuje metabolismus (chování podmíněné metabolismem), jak se brání před predátory (ochranné chování), jak se uklidňují a opečovávají (komfortní chování), rozmnožují (rozmnožovací) či socializují (sociální). Studuje ale také periodicitu chování, ale i komunikaci s jinými příslušníky svého druhu, či také jak se živočich učí a jak si pamatuje.

Historie

Začátky sledování

Pozorování zvířat bylo již pro naše prapředky předpokladem pro přežití. Lovci sledovali svou kořist, aby našli vhodnou příležitost zvíře ulovit. Později se člověk pokusil zvířata domestikovat, a potřeboval tedy ještě důkladněji sledovat živočichy a jak se chovají. S příchodem literatury získal člověk potřebu o zvířatech psát, a tak vznikly kupříkladu Ezopovy bajky.

Jedny z prvních “vědečtějších” záznamů můžeme najít v Aristotelových dílech, ve kterých popisoval vlastní pozorování, ale také informace získané od rybářů, lovců či pastýřů. Můžeme ho tedy považovat za jednoho z prvních etologů.

Počátek etologie jako vědy

Základy etologie položil Alfred Brehm (1829 - 1884) ve své knize Život zvířat. S rozvojem etologie se, podobně jako u psychologie, utvořily směry, ve kterých probíhal výzkum a které ovlivňovaly smýšlení jejích představitelů:

Za zakladatele české etologie je považován Zdeněk Veselovský (1928 - 2006).

Metody etologického výzkumu

Nejběžnější metodou výzkumu je přímé pozorování v přírodě. Etolog si zaznamenává údaje do etogramu, tabulky, do které zaznamenává údaje o prostředí, živočichovi a chování. Pozorování lze ale také provádět nepřímo záznamy či značkováním prostředí a pozorováním vlivu chování na značkách.

Chování živočichů lze ale také pozorovat v zajetí, ať už pozorováním jedinců volně ve výběhu, nebo přímo pomocí experimentů, modelových simulací či nasazením atrap do blízkosti jedinců sledovaného druhu.